Thumbnail

Dominika Weidlová (29) a Marek Padala (30) z města Praha jsou spolu 5 let .

Příběh

Náš příběh možná není ničím výjimečný, možná je až moc obyčejný a na naší společné cestě nebyly dramatické překážky, které by byly předlohou scénáře správného romantického filmu, ale přesto jsem se rozhodla jej sem napsat, protože není důležité, jak jsme k sobě došli, ale že ten příběh vůbec vznikl. První tři roky jsme se na vysoké škole jen míjeli, občas se potkali na nějaké party a pozdravili a jediné, co jsem o něm vlastně věděla je, že to je „Marek, ten pěkný Slovák“. A potom jsme se s Markem po těch letech jednoho dne na nějaké akci na kolejích dali konečně do řeči. A já zjistila, že tenhle pěkný kluk je víc než to, že je člověk, se kterým čas plyne tak, jako by kolem nás nikdo nebyl, a že i přes svoji stydlivost je to ten nejvtipnější člověk, kterého znám (díky tomu už mám dnes na čele vrásky jak dvě dálnice, ale jsou to vrásky ze smíchu, tak kdo by se zlobil). Tehdy jsem si uvědomila, že to je ten pravý.

Trvalo to asi dva roky, než se z „uvidíme“ a „možná“ stal opravdový vztah. Nevím, jak se to stalo, ale já, od přírody netrpělivý člověk, jsem uvnitř cítila, že to za to stojí, že musím počkat a dát čas jemu i mě, nám. Miluji na něm, že mě stále dokáže rozesmát tak, jako ten první večer na kolejích. Když jsme spolu, tak cítím, že i ten obyčejný den je jedinečný, protože jej můžeme strávit spolu. Co mě opravdu vytáčí je jeho nerozhodnost, i výběr džusu v obchodě bývá dost náročný. I přes to si každý den oba říkáme, jak se máme, že se máme. A já doufám, že se budeme mít až na věky. A snad k nám potom přibudou i naše malé kopie (snad po nás nezdědí moji netrpělivost a jeho nerozhodnost).

A proč bychom právě my měli vyhrát svatbu? No protože umíte si představit s člověkem, který dvacet minut vybírá, jestli koupí pomerančový nebo jablečný džus, zařizovat svatbu?