Thumbnail

Jan Junek (27) a Monika Fedrselová (22) z města Svitavy jsou spolu 1,5 roku .

Příběh

Milá poroto :)
Když potkáte někoho jako já, i rok a půl vám přijde jako dlouhá doba na to, abyste ještě nebyli "svoji". Spatřil jsem ve své partnerce božskou bytost hned na první pohled, ano, stává se to, nedá se to popsat, prostě to přijde a najednou víte, že "to" tam je, že je to ta pravá...


Dokonce jsem chodil okolo prosklené banky, kde pracovala, abych se na ní mohl občas usmát, i když jsem neměl cestu zrovna kolem. Jelikož jsem měl náhodou, výjimečně opravdu náhodou stejnou banku, kde pracovala, tak přišla má chvíle, když mě napadl lišácký nápad zeptat se na bezkontaktní kartu (kterou mimochodem stále nemám musím podotknout) a hle, držím jí za ruku, pyšně se s ní vedu jako páv před zraky ostatních a najednou si říkáme: "Nedržíme ty dva byty zbytečně zlato?" :D Uběhl rok a půl (je to rychlost pane), ale stále mě vytáčí, když mi připomíná abych už zřídil tu bezkontaktní kartu a to, jak zrovna cinká příborem do talíře, když se tak urputně soustředím na náš příběh. ......Nejvíc mne zaujala otázka "jak si představujeme naší společnou budoucnost". Shrnu to velice stručně - jeden život pro nás asi bude málo. Do pár znaků se nemůže vejít, co pro mě mé dvě princezny znamenají - ano, již jsme tři a myslím, že pořádný pohádkový den by si zasloužily obě. K tomu se pojí odpověď na otázku: "Co na ní/nich nejvíc miluji"? Co myslíte vy? 
Sedí přede mnou na pohovce, vedle mám krásnou čtyřměsíční dceru a obě se na mě usmívají. Ráno dostanu pusu a svačinu do ruky se slovy "dobře dojeď tatínku, milujeme tě"...To snad nejde slovy ani vyjádřit...

Kdybychom nevyhráli, budu i tak moc rád, že jsem se mohl o svůj příběh podělit a svou přítelkyni svou ženou učiním tak, či tak. S vámi by to však mohla být svatba snů. Děkuji za dočtení a svatbu snů přeji všem. Honza