Thumbnail

Petra Borisová (31) a Pavel Olekšák (24) z města Liberec jsou spolu 2 roky .

Příběh

Bude tomu osm let, co se ten kluk přišel zeptat mého tehdejšího přítele, jestli mě zná a jestli někoho mám. Snad je jasné, že to tenkrát úplně nevyšlo, ale už jsem si ho pamatovala. Pak jsme se během let potkávali a zase míjeli a přitom oba směřovali naše životy stejným směrem. Opustili jsme cluby a hospody a vydávali se čím dál častěji za sportem.

Pájin byl druhým rokem v Irsku, když jsme si začali častěji psát, nejdřív právě o tom cvičení. Obdivovala jsem ho za to, jak na sobě maká a co už dokázal. Za pár týdnů se vrátil na chvíli do Čech a já ho pozvala na kávu. I když se tomu ze začátku bránil, protože věděl, že zase na většinu roku odletí, za pár dní v mojí kuchyni připravoval kávu on. Už to nebyl ten klučík, ale muž, do kterého jsem se zamilovávala.

Odletěl a na denním pořádku byly dlouhé video hovory a vyměnili jsme si tisíce zpráv. Za pár měsíců jsem za ním vyrazila a tam na ostrově na okraji útesu, kdy se několik desítek metrů pod námi tříštily vlny oceánu, se zeptal a já se domů vracela nejšťastnější a na ruce s tradičním irským prstenem značícím lásku, loajalitu a přátelství. A i když ten prsten byl vymyšlen v dávné minulosti pro někoho jiného, značí to, co je naší současností i budoucností..

Pájin je pro mě nejlepším přítelem, oporou, rádcem a vždy drží slovo. Lže jen, když mi tvrdí, že jsem krásná, zatímco jsem rozcuchaná a navlečená ve vytahaném triku. Miluju ho každým dnem víc a víc a žiju s ním svou pohádku. Vždy jsem pro něj jeho princezna a prý vždycky budu, i kdybych po dětech ztloustla, časem zešedivěla nebo zblbla. Věřím, že spolu dokážeme cokoliv a věřím i v to, že naše svatba bude jedním z nejkrásnějších dní v našich životech a to, ať bude kdekoliv..

i když princezny by se měly vdávat na zámku, ne?